Co je to parentifikace? 

Zjednodušeně přenášení rodičovských odpovědností a kompetencí na dítě, které jimi zatíženo.

V momentě kdy se to stane, se dítě dostává do pozice rodiče a rodič se stává energeticky dítětem. 

Tím jsem v rodinném systému vytváří tzv. opačný tok lásky, kdy dítě dotuje energií rodiči a ne naopak.

Pro dítě je to velmi zatěžující a oslabující.

Mělo by od rodiče dostávat pozornost a energii, namísto toho však toto od něj žádá rodič.

Rodiče se často snaží dávat dítě do pozice svého kamaráda, svěřují se mu se svými starostmi, které vůbec nenáleží. 

Nebo po něm chce odpovědnost za věci, na které dítě nemá sílu.

 

Parentifikace může být emocionální, ale i prostředková.
V tom případě musí dítě dělat úkony, která jsou nad jeho možnosti.

Děti jsou do nerovnováhu v rodinném systému velmi vnímavé.

Pokud cítí jakoukoliv nestabilitu, snaží se na sebe převzít odpovědnost za rodiče, aby tu nepříjemnou zkušenost ukončili.

Parentifikace je často rodinný vzorec, který se dědí z generaci na generaci.

 

Proč může parentifikace vyústit v úzkost? 

Když je dítě přetížené odpovědností za něco, co nemůže zvládnout, vzniká úzkost. 

Úzkost je vždy protipól toho, že něco nemáme pod kontrolou.

Může být parentifikace i vaše téma? 

• Cítili jste něco podobného v dětství? 
• Cítili jste se často dospělejší a odpovědnější než vrstevnici nebo dokonce vaši rodiče. 
• Často jste byli jediní, kteří nepodléhají emocím a dokonce urovnávají spory rodičů. 
• Emoce ve vás samozřejmě probíhá, ale byly potlačeny. 
• Proto vás nyní emoce mohou zahlcovat a téma odpovědnosti je pro vás důležité. 
• Možná vám vadí lidé, kteří odpovědí a uspořádání nejsou, vyvolávají ve vás velkou nejistotu. 
• Můžete mít pocit odpojení sami od sebe, kdy nevíte jaké jsou vaše potřeby a emoce.
  Pro odpovědi se otáčíte na okolí a nehledá je v sobě.
• Cítíte se přetížení a můžete mít potíže ze sebevědomím a sklon k úzkostem.

 

Jak se to může projevit ve spánku? 

Aby dítě mohlo kvalitní, potřebuje být relaxované. Výrazné přetížení této relaxaci brání. Může cítit úzkost z toho, že neví co dělat, necítí podporu. 

Dám několik příkladů z praxe. 

1. Mladá žena byla v dětství často nucená hlídat mladšího sourozence – miminko. To bohužel v noci často plakalo a ona nevěděla jak ho utěšit, maminka mezitím byla v práci.
   Bezmoc z toho, že miminko nemůže zklidnit a zároveň strach z toho, že jsou sami doma – způsobil úzkosti.
   Ty se bohužel nejvíce projevily po porodu vlastního dítěte, kde se tyto vzpomínky začaly vracet. 
2. Dalším příkladem je žena, která byla vychovávaná pouze maminkou. Maminka si z ní dělala spojence, kterému svěřovala všechny své strachy.
   Tím dítě stavěla do nevýhodné pozice. Tyto strachy se akcentovaly až v dospělosti, kde náhle nebyla schopná vnímat co je pro ni vhodné a co má dělat.
   Cítila se nejistá a neukotvená, bez podpory a zhoršily se jí noční děsy, které měla již v dětství. 

 

Jak z toho ven? 

Začíná to uvědoměním. 

Poté je vhodná terapeutická pomoc, tak abyste se naučili sdílet své potíže jinak. 

Velmi nápomocné jsou v tomto rodinné systemické konstelace.

V konstelacích se narovnává tok lásky a často se používá rituální věta: „Já jsem dítě, ty jsi rodič.“ Tu si můžete říci i vy sami.
Ještě výranější je, když toto v konstelaci uzná sám rodič: „Já jsem rodič a ty jsi dítě.“

Často se pak rychle mění energie a nálada v celém systému. Z dítěte spadne velký těžký balvan.
Propsání do reality může chvíli trvat a nese s sebou změny, které někdy rozvíří hladinu, přesto jsou potřebné.

 

Svůj efekt mají i bachovy esence – pomáhají s naším sebevědomím, asertivitou a vyhraněním se nevhodným vzorcům. Mohou pracovat i s tématem pocitu viny a obviňování dítěte rodičem.
Sestavují se na základě rozhovoru a často právě v něm odhalíme tyto tendence.

 

Co když jsem rodič?

• Pokud máte starosti nedělejte si z dětí důvěrníka, ale sdílejte je s terapeutem. 
• Děti by samozřejmě měli vědět, že se něco děje, ale s tím že vy to zvládnete vyřešit. 
• Dávejte dětem úkoly odpovídající věku, nepřenášejte na ně povinnosti dospělých.Co když to někdy jinak nejde? Například v nějakých materiálních záležitostech.

  Důležité je, že to víte a dítěti sdělíte:
  „Momentálně to není jinak možné, ale vím, že by to měl dělat dospělý.
  Děkuji ti za to, zůstáváš stále dítětem a já pracuji na zlepšení.“
  Krátkodobé vědomé převzetí role může dítě i posunout. Může to vnímat jako hru na někoho, mělo by však mít možnost z ní vystoupit.