Hezký den Radko, děkuji za Vaši otevřenost a ochotu sdílet svůj příběh s ostatními ženami. Říkala jste, že jste u prvního dítěte používala Estivillovu metodu. Co Vás vedlo jejímu použití?
Tuhle metodu jsem praktikovala, protože jsem se bála, že když budu dcerku brát na ruce při každém zaplakání, tak bude rozmazlená a zvykne si na to a bude to vyžadovat pořád.
Jak jste se o této metodě dozvěděla?
Byla jsem prvorodička a všichni „staří a moudří“ mi kladli na srdce, že je to tak správně.
Byla jste si jistá, tím co děláte?
Jista jsem si nebyla, ale věřila jsem, že je to tak správně. Bohužel…..
Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?
Cítila jsem se hrozně, měla jsem výčitky, mrzelo mě to vůči dcerce, často jsem plakala za dveřmi když jsem ji poslouchala… Když plakala dlouho, šla jsem za ní, ji pohladit a zkontrolovat jestli je v pořádku. Někdy jsem to nevydržela a vzala ji do náruče.
Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?
Praktikovala jsem to krátce, zhruba do 3.měsíce. To dcera brečela opravdu hodně, třeba 3 až 4 hodiny, hlavně večer, bývalo to v pravidelnou dobu, takže jsem věděla, že je to nějaký problém. Lékařka mi tvrdila, že jsou to prdíky, věřila jsem tomu. Později jsme začaly dojíždět na rehabilitaci, fyzioterapeutka odhalila zablokovaná záda. Nikdy bych už nenechala své dítě plakat, nikdy to není bezdůvodné.
Jak dlouho plakala, než usnula?
Někdy musela plakat až 30 minut než usnula, někdy jsem to nevydržela a brala ji do rukou.
Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?
Myslím, že díky tomu vyplakáváni je na mne dcerka závislá, když mám odejít třeba na nákup a má ji někdo hlídat, tak pláče, vyžaduje hodně chování, je plačtivá, dost se budí v noci, občas má i zlé sny. Je to takový můj „mamánek“, asi se bojí, že tu nebudu, když mě bude potřebovat, že tu pro ni nebudu, tak jako v době, když byla miminko.
Použila byste tuto metodu znova?
Vyplakávání o samotě bych už nikdy nepoužila. Teď u druhého dítěte jsem se více informovala, četla a v žádném případě ho nenechávám plakat. Vždyť to malé miminko nezná nic než maminku, její vůni, tlukot srdce, mlíčko. Potřebuje ji, když zapláče, tak čeká, že přijde a přebalí ho, pohladí, pochová, dá mu napít a utěší ho, ochrání před nebezpečím. Nikdy to není bezdůvodné.Stále si vyčítám, že jsem byla k dcerce nespravedlivá a chovala se tak ošklivě, když mě nejvíc potřebovala, nebyla jsem tu pro ni 🙁 Budu si to vyčítat navždy!
Děkuji za rozhovor! Doufám, že pomůže dalším ženám najít sílu a nenechat ovlivnit svoji mateřskou intuici názory okolí.
V období po porodu a prvních měsících života miminka jsem velmi zranitelné a potřebujeme citlivou podporu okolí, ne podkopávání mateřských instinktů. Plakání o samotě je pro dítě stresovou situací, kterou dítě vnímá jako ohrožení života, vteřina je pro dítě celá věčnost. Následky těchto metod se odráží v psychickém rozpoložení maminky i dítěte.
Pláč miminek v prvních měsících života často souvisí se zpracováním porodního zážitku, zvlášť opakuje – li se každý den. Při vyšetření je možné najít i svalové blokády jako následek porodu. Miminko v tomto období potřebuje naše pochopení a lásku.
Lékaři tento stav bývá bagatelizován na koliku. Fyzioterapuet, který umí pracovat s KISS syndromem může velmi pomoci. S úspěchem lze použít kraniosakrální terapii.
Já ráda používám Bachovy květové esence na zmírnění následků traumatu a snížení vnitřního napětí, neklidu.
